[ Pobierz całość w formacie PDF ]
lají, kdy~ na nì nìmecky ani koukat? - Vaak oni jsou dost
trestáni, ~e je nedìlají dobøe;uèitel jim bud udìlá èárky
do èerné knihy, nebo musí stát na nou také fláky na ruce. Dnes
mìla také stát u èerné tabule, co vedle mne sedí, Anina, ona
nikdy diktando nìmecké neumí. Ona si mi v poledne stì~o-
vala, kdy~ pøed akolou sedìly, ~e neumí úlohu udìlat.a dosta-
la jsem od ní dvì homolky za to. - Tos ale nemìla brát, øek-
la V~dye já jsem je nechtìla vzít, ale ona povídala, ~e má
jeatì dvì; byla tolik ráda, ~e jí úlohy napsala, a slíbila, ~e mi
pøinese ka~dý den nìco, jen abych jí s tou nìmèinou pomoh-
la. Proè bych jí to neudìlala, viïte? - Pomoci jí mù~ea, ale
ne dìlat, sice se to nenauèí. - ,,I copak z toho, to nemusí umìt,
to se uèíme jen tak, ~e pan uèitel chce. - Proto~e pan uèitel
chce, aby z vás nìco bylo, a èím více umíte, tím snáze projde-
te. A nìmecká øeè je pøece jen potøebná; vidíte, ani nemohu
s vaaím otcem si pohovoøit. - Ale tatínek vám pøece vaecko
rozumí a vy tatínkovi, a nemluvíte nìmecky. Ale ve %7Å„lièi mluví
se jen èesky, tedy nemusí Anina umìt nìmecky; povídala, kdy~
bude chtít umìt, ~e mù~e jít do Nìmec. Pan uèitel ale jinak
nedá. A holeèku, babièko, on se ~ádný rád neuèí nìmecké
diktando, je tì~ké; kdyby èeské bylo, och je, to by alo jako
otèenáa. - Inu, kdy~ vy z toho jeatì nemáte rozum, ale máte
poslechnout a rádi uèit. Jestlipak chlapci poslouchali? - ,,I
ano, jen~e Jeník zaèal, kdy~ pan sednice odeael, s chlapci
dovádìt, a~ skákali po lavicích. Já jsem mu ale øekla ... -
Tys mi øekla, ty, já jsem sám pøestal, proto~e jsem slyael pana
uèitele! - To se dovídám hezkých vìcí, máa dohlí~et na jiné,
a sám tropía; jak to? øekla babièka. Babièko, ozval se Vi-
lém, který byl posud tichý, ukazuje Adelce velký kus sladkého
døeva a kní~tièku pozlátka, co vymìnil ve akole od jakéhos
hocha za krejcar, I babièko, to jsou rozpustilí ti kluci ve akole
a~ hrùza. Kdybyste vidìla, oni skáèou po akamnech a dohlí-
~itelové také s nimi. ,,I pro pána krále, co tomu øíká pan uèi-
tel? - To kdy~ pan uèitel odejde ze akoly ven. Kdy~ má pøijít,
to honem skákají na svá místa, dají ruce na akamnu a je ti-
cho. - Nezbedové! - pravila babièka. - A holkv si zase
hrajou s pannami ve akole, vaak já jsem to dobøe vidìl, ~alo-
val Jan. - Jste vy to kvítkové z raráakovy zahrady, aby mìl
uèitel s vámi svatou trpìlivost, pravila babièka. Dìti jí poví-
daly jeatì mnoho o akole, a jak se jim po cestì daøilo; byla to
první jejich cesta a nemálo se na svoji samostatnost pyanily,
jak by z Paøí~e se byly vrátily. A kde máa homolky, snìdli jste
je? ptala se jeatì babièka, zkoumajíc, co vae dìti jedly, ne-
boe o jejich zdraví starost mìla. - ,,Jednu jsme snìdli, druhou
jsem si chtìla nechat domù, ale kdy~ jsem u tabule psala,
vyaantroèil mi ji Kopøiva z moainky. On sedí za mnou. Kdy-
bych mu byla co øekla, byl by mnì, a~ bychom ali ze akoly,
nabuchcoval, ten je pìknej. Babièka nedala dìtem za prav-
du, ale v duai si myslila: V~dye jsme my nebyly lepaí. Dìti dob-
øe vìdìly, ~e je babièka shovívavìjaí ne~ matka, ona k mno-
hému dìtskému aelmovství, co chlapci provedli, oko zamhou-
øila, nebránila, kdy~ si nìkdy Barunka zaskotaèila, proto se jí
také se vaím svìøily spíae ne~ matce, která dle své pøísné
povahy vae pøísnìji brala.
XIV
Bylo to za nìkolik dní po prvním máji; byl ètvrtek, dìti ne-
mìly akolu a pomáhaly babièce v zahrádce zalívat kvìtiny
a víno, které se ji~ po zdi zelenalo. `ly si také zalít svoje strom-
ky; ony mìly ten ètvrtek vùbec mnoho práce, neboe tøi dni ne-
prohlí~ela Barunka svoje panny, chlapci nemohli prohnat ko-
níky, vozy, flinty a míèe le~ely v koutku.V holubníku také nebyli
a králíky krmila Adelka. Ve ètvrtek muselo se vae vynahradit.
Babièka, hotova jsouc se zalíváním, nechala dìti hrát, sedla
na drnové sedátko pod modrý bez a pustila se do pøádla,
neboe nebyla zvyklá ani chvíli zahálet. Byla smutná, ani si ne-
zpívala, ani si nevaímala èerné slepice, která veala otevøený-
mi vrátky do zahrady, a kdy~ nikdo nebránil, na záhonku si
hrabat zaèala. Sivá husa pásla se u plotu, ~luté její housátka
prostrkovaly hlavièky plotem, vaeteènì do zahrady nahlí~ejí-
ce; babièka mìla je velmi ráda, ty housátka, a ted si jich ani
nevaimla. Na kolikero stran myalenky její zabíhaly. Pøiael zvìst
z Vídnì od Jana, ~e nepøijedou v polovici máje, komtesa [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]
zanotowane.pl doc.pisz.pl pdf.pisz.pl wyciskamy.pev.pl
lají, kdy~ na nì nìmecky ani koukat? - Vaak oni jsou dost
trestáni, ~e je nedìlají dobøe;uèitel jim bud udìlá èárky
do èerné knihy, nebo musí stát na nou také fláky na ruce. Dnes
mìla také stát u èerné tabule, co vedle mne sedí, Anina, ona
nikdy diktando nìmecké neumí. Ona si mi v poledne stì~o-
vala, kdy~ pøed akolou sedìly, ~e neumí úlohu udìlat.a dosta-
la jsem od ní dvì homolky za to. - Tos ale nemìla brát, øek-
la V~dye já jsem je nechtìla vzít, ale ona povídala, ~e má
jeatì dvì; byla tolik ráda, ~e jí úlohy napsala, a slíbila, ~e mi
pøinese ka~dý den nìco, jen abych jí s tou nìmèinou pomoh-
la. Proè bych jí to neudìlala, viïte? - Pomoci jí mù~ea, ale
ne dìlat, sice se to nenauèí. - ,,I copak z toho, to nemusí umìt,
to se uèíme jen tak, ~e pan uèitel chce. - Proto~e pan uèitel
chce, aby z vás nìco bylo, a èím více umíte, tím snáze projde-
te. A nìmecká øeè je pøece jen potøebná; vidíte, ani nemohu
s vaaím otcem si pohovoøit. - Ale tatínek vám pøece vaecko
rozumí a vy tatínkovi, a nemluvíte nìmecky. Ale ve %7Å„lièi mluví
se jen èesky, tedy nemusí Anina umìt nìmecky; povídala, kdy~
bude chtít umìt, ~e mù~e jít do Nìmec. Pan uèitel ale jinak
nedá. A holeèku, babièko, on se ~ádný rád neuèí nìmecké
diktando, je tì~ké; kdyby èeské bylo, och je, to by alo jako
otèenáa. - Inu, kdy~ vy z toho jeatì nemáte rozum, ale máte
poslechnout a rádi uèit. Jestlipak chlapci poslouchali? - ,,I
ano, jen~e Jeník zaèal, kdy~ pan sednice odeael, s chlapci
dovádìt, a~ skákali po lavicích. Já jsem mu ale øekla ... -
Tys mi øekla, ty, já jsem sám pøestal, proto~e jsem slyael pana
uèitele! - To se dovídám hezkých vìcí, máa dohlí~et na jiné,
a sám tropía; jak to? øekla babièka. Babièko, ozval se Vi-
lém, který byl posud tichý, ukazuje Adelce velký kus sladkého
døeva a kní~tièku pozlátka, co vymìnil ve akole od jakéhos
hocha za krejcar, I babièko, to jsou rozpustilí ti kluci ve akole
a~ hrùza. Kdybyste vidìla, oni skáèou po akamnech a dohlí-
~itelové také s nimi. ,,I pro pána krále, co tomu øíká pan uèi-
tel? - To kdy~ pan uèitel odejde ze akoly ven. Kdy~ má pøijít,
to honem skákají na svá místa, dají ruce na akamnu a je ti-
cho. - Nezbedové! - pravila babièka. - A holkv si zase
hrajou s pannami ve akole, vaak já jsem to dobøe vidìl, ~alo-
val Jan. - Jste vy to kvítkové z raráakovy zahrady, aby mìl
uèitel s vámi svatou trpìlivost, pravila babièka. Dìti jí poví-
daly jeatì mnoho o akole, a jak se jim po cestì daøilo; byla to
první jejich cesta a nemálo se na svoji samostatnost pyanily,
jak by z Paøí~e se byly vrátily. A kde máa homolky, snìdli jste
je? ptala se jeatì babièka, zkoumajíc, co vae dìti jedly, ne-
boe o jejich zdraví starost mìla. - ,,Jednu jsme snìdli, druhou
jsem si chtìla nechat domù, ale kdy~ jsem u tabule psala,
vyaantroèil mi ji Kopøiva z moainky. On sedí za mnou. Kdy-
bych mu byla co øekla, byl by mnì, a~ bychom ali ze akoly,
nabuchcoval, ten je pìknej. Babièka nedala dìtem za prav-
du, ale v duai si myslila: V~dye jsme my nebyly lepaí. Dìti dob-
øe vìdìly, ~e je babièka shovívavìjaí ne~ matka, ona k mno-
hému dìtskému aelmovství, co chlapci provedli, oko zamhou-
øila, nebránila, kdy~ si nìkdy Barunka zaskotaèila, proto se jí
také se vaím svìøily spíae ne~ matce, která dle své pøísné
povahy vae pøísnìji brala.
XIV
Bylo to za nìkolik dní po prvním máji; byl ètvrtek, dìti ne-
mìly akolu a pomáhaly babièce v zahrádce zalívat kvìtiny
a víno, které se ji~ po zdi zelenalo. `ly si také zalít svoje strom-
ky; ony mìly ten ètvrtek vùbec mnoho práce, neboe tøi dni ne-
prohlí~ela Barunka svoje panny, chlapci nemohli prohnat ko-
níky, vozy, flinty a míèe le~ely v koutku.V holubníku také nebyli
a králíky krmila Adelka. Ve ètvrtek muselo se vae vynahradit.
Babièka, hotova jsouc se zalíváním, nechala dìti hrát, sedla
na drnové sedátko pod modrý bez a pustila se do pøádla,
neboe nebyla zvyklá ani chvíli zahálet. Byla smutná, ani si ne-
zpívala, ani si nevaímala èerné slepice, která veala otevøený-
mi vrátky do zahrady, a kdy~ nikdo nebránil, na záhonku si
hrabat zaèala. Sivá husa pásla se u plotu, ~luté její housátka
prostrkovaly hlavièky plotem, vaeteènì do zahrady nahlí~ejí-
ce; babièka mìla je velmi ráda, ty housátka, a ted si jich ani
nevaimla. Na kolikero stran myalenky její zabíhaly. Pøiael zvìst
z Vídnì od Jana, ~e nepøijedou v polovici máje, komtesa [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]